Afghán 2011
Kritika je jednoduchá a umí jí každej. Stejně to vždycky záleží na lidech, jakou si akci udělaj...
Natěšení na jednu z nejlepších akcí v roce, jsme ve složení Suchy, Japik, Jirka a Zounik vyrazili na milovický tankodrom. Naše role byla pro tentokrát jiná než obvykle, jeli jsme jako kontraktoři. Kupodivu, je velice snadné nazývat armádu zelenejma mozkama, a bandou hovad, když v ní sami nejste. Nicméně s armádou jsme spolupracovali, jelikož jako kontraktoři nesmíme sami napadat, střílet můžeme pouze v zájmu obrany. Po postavení zákopů, palpostů a položení min, jsme mohli jít spít, a nechat armádu, ať hlídá základnu ona, jelikož je to jejich práce. Druhý den na nás čekalo zajištění voleb. Při vstupu do vesnice byli někteří její obyvatelé víc než suproví. Prodejem klávesnice, jablek a trenek s Houmrem udělali suprovou atmosféru. Po zajištění volební místnosti jsme zaskakovali volební komisi, která nakonec nedorazila vubec. To ale bylo lépe pro nás, další herecké výkony negramotných vesničanů stály za to. po skončení voleb jsme měli za úkol ochránit Afghánského premiéra vyhlašujícího volby. Úkol splněn, následoval pochod na základnu za jídlem, které sjme od rána neviděli. Do noci následovalo několik vždy odražených útoků talibanu, kteří již získali glejty na zbraně. Jelikož mi odešla bouchačka, celou noc jsem prospal. Nicméně druhý dem jsem vyměnil píst a střílelo se dál. Na brífingu jsme se dozvěděli, že byl zajat velitel kontraktorů a s pomocí armády, zbylých kontráčů a techniky jsme se vydali ho zachránit. Sice v počtu kolem 20 lidí, avšak neuspěli jsme, neboť jak odpověděl Houmr na otázku kolik vás tam je; při slabý chvilce čtyřicet. Následoval návrat na základnu a nový plán. Nasednout na BVP a dojet tam v plné síle, jenže organizace totálně selhala a několik desítek lidí stálo hodinu u techniky, která nakonec vůbec nevyjela. Velitel kontraktorů nakonec přijel sám, protože akce se z hlediska lidí chýlila ke konci; dvě třetiny lidí to zabalily. Prakticky po akci následovala spanilá názda na bevkách, zřejmě nejlepší zážitek z celé akce. Obličeje lidí držících se zuby nehty při jízdě v terénu jsou nezapomenutelný. Večer bylo vyhlášeno že pivo platí Milan, takže se zbytek co zustal přesunul ke kiosku. Poklidné pití se náhle strhlo v Bitvu o pivo a každý se snažil ukořistit toho co nejvíce. Následovalo rituální upálení velblouda a střídmé pití až do noci. Ráno jsme pomohli uklidit a před dvanáctou hurá domů.
Akce se nevyvedla tak jak měla, nicméně týmy, co se přes den vztekaj že se nestřílí, a na výzvu pojďte bránit základnu, je útok, následovala jen sprška nadávek, a že nikam nejdou, hru zkazili nejvíce. Někteří holt nevědí co chtěj...My si akci užili
Japik.
